Stále rychleji

1.2 Rostoucí rychlost změn
    

Začneme bajkou o třech rybách
  

Znáte bajku o třech rybách? Je moc hezká. A taky poučná. Napsal ji pan Ivan Olbracht, skvělý spisovatel najdete ji společně s jinými bajkami v knížce O mudrci Bitpajovi a jeho zvířátkách.

"V malém rybníčku žily tři ryby: jedna chytrá, druhá ještě chytřejší a třetí přihlouplá. Vedle rybníku tekla řeka. Protože to bylo v opuštěné krajině, nikdo tudy nechodil a ryby měly pokoj.

Ale jednou se stalo, že se okolo ubírali dva rybáři, a vidouce tůňku, že si řekli: ,,Sedněme si a posvačme! Pak ji vylovíme!“

Tři ryby to zaslechly.

Ta nejchytřejší si hned našla čerstvý proud, který procházel rybníčkem, dostala se k brlení a u toho rejdila tak dlouho, až našla vadné místo v plaňkách, a odpadem unikla do řeky. Ale dobře si to místo zapamatovala, aby se mohla v čas bezpečí zas vrátit.

Druhá méně chytrá, čekala, až co se bude dít. Když viděla, že se rybáři opravdu chystají vylovit rybníček, chtěla se dostati také brlením, ale rybáři zatím otvor zahradili. Ulekla se, pozdě litovala, že nenásledovala prozřetelnou přítelkyni, ale hlavu neztratila. Neboť to je vždy věc nejdůležitější. Mnoho času k přemýšlení sice neměla, ale něco ji přece napadlo. Vyplula nad hladinu položila se na hřbet, nechávala se houpat vlnami a dělala mrtvou. Rybáři ji sítí vytáhli a řekli: ,,Ty už nejsi pro lidský žaludek, leda pro vrány!“ A hodili ji na břeh řeky. Zaradovala se a pomyslila si: ,,Neměj, hlupáku, za leklou rybu, protože je chvilku bez pohybu.“

A nedala na sobě nic znát. Teprve když se na ni už nikdo nedíval, mrskla sebou v trávě, hodila sebou ještě jednou a vklouzla do řeky. A byla šťastná, že to s ní tak dobře dopadlo.

Ale ta třetí, ta přihlouplá, která říkala ,,však nebude tak zle!“ a ,,však ono to nějak dopadne,“ v poslední chvíli lítala jako pominutá a byla nakonec ještě ráda, že ji rybáři chytili a zbavili smrtelného strachu. Klepli ji přes hlavu a odnesli si ji domů. Na ni se vyplnilo přísloví: ,,Škaredě se každý zmýlí, kdo vše nechá na poslední chvíli.“

Rostoucí rychlost změn ve společnosti (tecnologických i jiných) je jednou z hlavních charakteristik současnosti.
    

Tohle je opravdu důležité!

Druhým charakteristickým rysem této situace je hloubka změn. Není to jen postupné vylepšování věcí. Nemáme stále dokonalejší hadr na mytí nádobí, máme myčky. Nemáme stále lepší a ostřejší kosy na sečení trávy. Máme motorové sekačky. Nemáme rychlejší telegrafy, více a rychlejších poštovních doručovatelů. Máme internet a e-mail. Málokterý výrobek přestaneme používat, protože se spoteboval nebo rozbil. Mnohem častěji zastaral a nahradili jsme ho novým. Určitě znáte tužky Versatil. Stále spolehlivě fungují. Vydrží padesát let, jen vyměníte tuhu. Přesto lidé používají různé plastové propisovačky na jedno použití.

Jiný příklad. Tohle je poštovní holub. Umí stále nosit zprávy.

poštovní holub
    

A tohle je moderní mobilní telefon. Holub sice stále létá, ale telefon je přece jen modernější způsob předávání zpráv.

mobil

Kurtzwail a exponenciání růst

Jeden z předních vědců v oblasti předvídání budoucího vývoje zdůrazňuje, že zrachlování vývoje neprobíhá tak, že se vývoj zrychluje o nějkou hodnotu - lineárně. Zrychluje se exponenciálně, hodnoty se nesčítají, ale násobí a umocňují.     

Třetí charakteristikou současnosti je nejistota.

Když vám někdo bude nabízet jistoty, hned víte, že je to podvodník. Jistota by byla v mnoha věcech příjemná,a le v dnešním světě jí není možné dosáhnout. Jediné, co se s tím dá dělat, je naučit se žít v tomto proměnlivém světě. Ten, kdo si ponechá starý pohled na svět, jako neměnný, bude hledat jistotu, tam, kde není.   

Malý příklad: Když na přelomu října a listopadu 2012 v USA bouře zničila zásobování elektřinou v městech na východním pobřeží, okamžitě vznikla nová profese. Pouliční dobíječ mobilů. Proč? Lidé potřebovali dobít mobil. Vznikne-li potřeba a lidé mají otevřené myšlení a jsou aktivní, začnou nabízet její uspokojení. Nečekají na jistotu, že někdo zase zapne proud, protože to přece vždycky tak bylo.

Last modified: Tuesday, 30 April 2013, 12:23 AM
Skip Navigation

Navigation